Vzpomínka na světlo

Начало книги

Bayrd stiskl minci mezi palcem a ukazováčkem. Hluboce jej znervózňovalo, když cítil, jak se kov mačká.

Zvedl palec. V tvrdé mědi byl nyní jasně vidět otisk odrážející chabé světlo pochodní. Připadal si promrzlý, jako by strávil celou noc ve sklepě.

Zakručelo mu v břiše. Opět.

Zvedl se severní vítr a plameny pochodní se zatřepotaly. Bayrd seděl zády k velkému balvanu poblíž středu válečného ležení. Hladoví muži si s mumláním ohřívali ruce u ohňů; zásoby se už dávno zkazily. Další si poblíž začali na zem rozkládat jako sušící se prádlo všechny své kovové věci – meče, přezky zbroje, kroužkové košile. Snad doufali, že až vyjde slunce, promění materiál zpátky do normálního stavu.

Bayrd z toho, co bývalo mincí, vytvaroval prsty kuličku. Světlo nás ochraňuj, pomyslel si. Světlo… Pustil kuličku na trávu, pak se natáhl a zvedl kameny, s nimiž pracoval.

„Chci vědět, co se tady stalo, Karamel“ vybuchl urozený pán Jarid. Jarid a jeho poradci stáli nedaleko před stolem pokrytým mapami. „Chci vědět, jak se dostali tak blízko, a chci hlavu té zatracené temné družky, té aessedaiovské královny!“ Jarid bouchl pěstí do stolu. Kdysi neměl v očích tak šílenou horlivost. Všechen ten tlak – ztracené zásoby, zvláštní věci po nocích – ho měnil.

Читать дальше →