Srdce zimy

Начало книги

Tři lucerny vrhaly mihotavé světlo, ale na osvětlení přísně bílých stěn a stropu malé místnosti to stačilo. Seaine upírala oči na těžké dřevěné dveře. Věděla, že je to nelogické. Hloupé pro přísedící za bílé. Vlna saidaru, již protlačila kolem kliky, jí občas přinesla slabou ozvěnu vzdálených kroků z bludiště chodeb za nimi, šepot, jenž se vytratil vzápětí poté, co ho zaslechla. Byla to prostá věc, již hodně dávno se naučila od přítelkyně, když byly obě ještě novicky, ale dostalo by se jí varování dávno předtím, než by se někdo přiblížil. A sem dolů, do druhého sklepení, stejně skoro nikdo nechodil.

Její tkanivo zachytilo vzdálené švitoření krys. Světlo! Jak je to dlouho, co byly v Tar Valonu naposledy krysy – v samotné Věži? Jsou snad některé z nich špehy Temného? Neklidně si navlhčila rty. Tady byla logika k ničemu. Pravda. Byť nelogická. Bylo jí do smíchu. S námahou potlačila počátky hysterie. Mysli na něco jiného než na krysy. Na něco jiného než... V místnosti za ní se ozvalo tlumené zakvílení a přešlo až do fňukání. Snažila se to nevnímat. Soustřeď se!

Читать дальше →