Nůž snů

Начало книги

Slunce šplhalo k poledni a natahovalo stíny Galada a jeho tří ozbrojených společníků, zatímco klusali po silnici vedoucí přes les. V lese rostly duby, kaliny, borovice a javory, jimž se nyni na jaře nalévaly pupeny. Galad se snažil na nic nemyslet, ale do duše se mu pořád vkrádaly nepatrné maličkosti. Všude vládlo až na dusot koňských kopyt ticho. Ani pták nezazpíval, ani veverka nezašvitořila. Na tuto roční dobu bylo příliš velké ticho, jako by les zadržoval dech. Silnice byla zdejší hlavní obchodní cestou už dávno před vznikem Amadicie a Tarabonu a z udusaného žlutého jílu místy vyčnívaly dlažební kameny. Volem tažený žebřiňák daleko před nimi byl jedinou známkou, že kromě nich tu jsou nějací lidé. Obchod se přesunul na sever, statky a vesnice se vytrácely a Aelgarovy slavné ztracené doly zůstávaly ztracené v horách zvedajících se o pár mil dál na jih. Na jihu se také sbírala černá mračna slibující odpoledne déšť, pokud je vítr neodežene jinam. Nad krajem lesa poletoval sem a tam červenokřídlý luňák a pátral po kořisti. I Galad sám byl na lovu, jenomže v srdci, nikoliv v lese.

Читать дальше →