Věže půlnoci

Начало книги

Dokonce i uvnitř državy začalo být brzy zřejmé, že vzor je stále křehčí. Obloha temněla. Objevovali se naši mrtví, stáli v kruzích za hranicemi državy a hleděli dovnitř. A nejvíc nás znepokojovalo, že stromy churavěly a žádná píseň je nedokázala uzdravit.

A v tomto čase soužení jsem předstoupil před velký pařez. Nejprve mi to zakázali, ale má matka Kovril požadovala, abych dostal příležitost. Nevím, co zapříčinilo změnu v jejím srdci, neboť ona sama předtím velice přesvědčivě zastávala opačný názor. Ruce se mi třásly. Měl jsem mluvit jako poslední a zdálo se, že se většina už rozhodla otevřít Knihu překladů. Mě považovali jen za cosi navíc.

A já jsem věděl, že pokud nebudu mluvit správně, lidé budou Stínu čelit sami. V tu chvíli mne nervozita opustila. Cítil jsem jen klid, pokojný pocit, že mám cíl. Otevřel jsem ústa a promluvil.

- z Draka Znovuzrozeného Loiala, syna Arenta syna Halanova, z državy Šangtaj součástí jejichž životů se Kolo času za ta léta stalo, a tím zlepšili životy jiným.

Читать дальше →