Koruna z mečů

Начало книги

Z vysokého oblouku okna dobře osm sáhů nad zemí kousek pod vrcholkem Bílé věže Elaida dohlédla na míle za Tar Valon, na zvlněné pláně a lesy hraničící se širokou řekou Erinin, přitékající od severozápadu, než se rozdělila kolem bílých hradeb velkého ostrovního města. Dole se musely městem táhnout dlouhé dopolední stíny, ale z této výšky viděla jen jas a světlo. Dokonce ani slavné „nedokončené věže“ Cairhiems se Bílé věži nemohly doopravdy rovnat. Rozhodně se jí nerovnala žádná z tarvalonských nižších věží, přestože o nich a o vysoko se klenoucích mostech lidé mluvili široko daleko.

V téhle výšce umenšoval nepřirozené vedro, které svíralo celý svět, stálý vánek. Svátek světel už minul, nyní měl krajinu pokrývat hluboký sníh, přesto počasí jako by patřilo do vrcholného léta. Další znamení, že se blíží Poslední bitva a Temný se dotýká světa, tedy pokud by další potřebovala. Elaida samozřejmě nedovolila, aby se jí horko dotklo, ani když sešla dolů. Svoje komnaty nenechala sem nahoru, do prostých pokojů, přestěhovat kvůli ochlazení, i přes nepohodlí tolika schodů.

Читать дальше →