Oheň z nebes

Начало книги

Elaida do Avriny a’Roihan nepřítomně hladila dlouhou sedmipruhou štólu, kterou měla na ramenou, štólu amyrlinina stolce, sedíc za širokým psacím stolem. Mnozí by ji na první pohled považovali za krasavici, avšak druhý pohled odhaloval, že vážnost její bezvěké tváře Aes Sedai není jen okamžitá záležitost. Dnes to však bylo něco víc; v tmavých očích jí svítil hněv. Pokud by si toho tedy někdo všiml.

Ženy, rozesazené na stoličkách před sebou, téměř neposlouchala. Návštěvnice měly šaty nejrůznějších barev, od bílé po nejtmavší červenou, z hedvábí i sukna – podle vkusu každé ženy – přesto však všechny až na jednu měly své formální šátky s vyšitým bílým plamenem Tar Valonu na zádech, s barevnými třásněmi oznamujícími jejich adžah, jako by seděly na setkání věžové sněmovny. Probíraly zprávy a řeči týkající se událostí ve světě, snažily se oddělit fakta od smyšlenek, snažily se rozhodnout, co by měla Věž učinit, ale na ženu za stolem se téměř nepodívaly, na ženu, již přísahaly ve všem poslechnout. Elaida jim nedokázala věnovat celou pozornost. Ony nevěděly, co je skutečně důležité. Nebo spíš, věděly to a bály se o tom mluvit.

Читать дальше →