Pán chaosu

Начало книги

Demandred vyšel na černé svahy Shayol Ghulu a průchod, díra do tkaniva reality, zmizel do nicoty. Převalující se šedá mračna zakrývala oblohu a převrácené moře pomalých popelavých vln naráželo na v mracích skryté horské štíty. Dole pustým údolím probleskovala podivná světla, vybledlé modré a červené zášlehy, jimž se však nijak nedařilo zahnat chmurné šero, jež halilo jejich zdroj. Blesk vyletěl nahoru k mrakům a zaduněl hrom. Na druhém svahu stoupala z roztroušených průduchů, z nichž některé byly malé jako lidská dlaň a jiné dost velké, aby se do nich vešlo i deset lidí, pára a kouř.

Demandred okamžitě propustil jedinou sílu a s ní zmizela i sladkost, která posilovala smysly, takže všechno bylo ostřejší, jasnější. Po saidínu zůstala prázdnota, ale jenom hlupák by se tady tvářil, že je připravený usměrňovat. Kromě toho by tady jenom hlupák chtěl vidět či cítit příliš jasně.

V době, jíž se teď říkalo věk pověstí, býval tohle idylický ostrov v chladném moři, který si oblíbili lidé, kteří měli rádi venkov. Přes páru ve vzduchu tu teď panovala dost kousavá zima. Demandred nepřipustil, aby něco takového pocítil, ale pudově si přitáhl kožišinou podšitý sametový plášť k tělu. Při výdechu se mu u úst tvořila lehounká mlha, jen tak tak viditelná, než ji vzduch vysál. O pár set leguí dál na sever panoval svět čistého ledu, ale v Thakan’daru bylo vždycky sucho jako na poušti, přestože byl obalený zimou.

Читать дальше →