Zajímavé časy

Начало книги

Jsme tam, kde bohové hrají hry se životy lidí, na šachovnici, která v jednom a témže okamžiku představuje jednoduchý herní plán a celý svět.

A Osud vždycky vyhrává.

Osud vždycky vyhrává. Většina bohů vrhá kostky, ale Osud hraje šachy, a teprve když už je pozdě, zjistíte, že celou tu dobu používá dvě královny.

Osud vyhrává. Alespoň tak se to říká. Ať se stane cokoli, když je po všem, říkají, že to musel být Osud[1].

Bohové na sebe mohou vzít jakoukoliv podobu, ale jedinou věc změnit nedokáží — své oči, které odhalují jejich vlastní vzhled. Oči Osudu, to vlastně ani oči nejsou — jen temné otvory do nekonečna, v nichž je vidět jasné tečky, které by mohly být hvězdami, nebo — a tady jsme zase u toho — něčím docela jiným.

Zamrkal, usmál se na spoluhráče tím mazaným úsměvem, jakým se vítězové usmívají těsně předtím, než se stanou vítězi, a řekl:

„Obviňuji nejvyššího kněze Zeleného roucha, a to v knihovně a dvouruční sekerou!“

Читать дальше →