Carpe jugulum

Начало книги

Potrhanými černými mračny se pohyboval oheň, podobný umírající hvězdě, a padal zpět k zemi —

— k zemi, přesněji řečeno k zemi Zeměplochy —

— tahle hvězda sice dělala něco, co žádná jiná hvězda předtím, občas totiž měnila svůj pád, zvedala se, točila, ale přitom stále klesala.

Na horských úbočích, která s praskotem přelétala, se nakrátko rozjiskřil sníh.

A země pod ní začínala rychle mizet. Záře se odrážela od stěn namodralého ledu, jak světlo proniklo do ústí kaňonu, a teď hřměla jeho zatáčkami a zákruty.

Pak světlo zhaslo. Něco ovšem dále prolétalo měsícem ozářenou puklinou mezi skalami.

Vyletělo to z kaňonu u vrcholku útesu, v místech, kde voda z tajícího ledovce padala hluboko dolů, do malého jezírka.

Proti všem předpokladům tady bylo údolí, nebo spíše celá síť malých údolí, těsně u okraje horského masivu, v místech, kde skaliska počínala svůj dlouhý pád k rovinám. V teplejším vzduchu se blýskalo malé jezírko. Byly tam husté lesy. Byla tam malá políčka, jako pokrývka sešitá z různých kousků látek a přehozená přes kamení.

Читать дальше →