Měsíční můra

Начало книги

Obytná loď byla vystavěna podle nejpřísnějších norem sirenské dovednosti, o níž se říká, že má nejblíže k dokonalosti, kterou lze vnímat ještě lidským okem. Obložení z navoskovaného tmavého dřeva neslo stopy spojů, vysoustružené, hladce naleštěné platinové nýty tvořily ozdobná kování. Loď byla masivní, značně široká a stabilní, přesto však ne těžkopádná. Příď se vydouvala jako labutí hruď vysoko vzhůru, potom se ohýbala dopředu, aby mohla nést železnou lucernu. Dveře se skládaly z černozeleně žíhaných dřevěných desek, několikadílná okna byla zasklena čtvercovými kousky slídy v červené, modré, bledě zelené a fialové barvě. Příď sloužila k ubytování otroků a zároveň jako úložný prostor. Uprostřed lodi byly dvě kajuty na spaní, jídelna a salónek, z nějž se dalo projít na vyhlídkovou plošinu na zádi.

Taková byla obytná loď Edwera Thissella, ale nebylo se čím chlubit. Krása lodi již dávno pominula. Koberce byly prošlapané, vyřezávané přepážky otlučené, železná lucerna na oblouku rozežraná od rzi. Když před sedmdesáti lety první vlastník tuto loď přijal, vzdal čest jejímu staviteli a zároveň byl tímto darem sám poctěn. Celá transakce (byla něčím více, než pouhým odevzdáním a přijetím) zvýšila oběma prestiž. Ta doba byla ovšem dávno pryč. Nyní tato loď už zdaleka nevzbuzovala takovou úctu. Edwer Thissell si tuto skutečnost uvědomoval, ale nemohl s tím nic dělat, nic lepšího nemohl získat.

Читать дальше →