Levá ruka tmy

Начало книги

Vědeckofantastická literatura je často označována a dokonce definována jako extrapolační. Má se za to, že autor science fiction uchopí nějaký rys nebo jev současného světa, kvůli dramatickému účinku ho očistí a umocní, a zasadí ho do budoucna. „Jestliže se děje tohle, tak se stane tohle." Předpovídá se. Metody a výsledky se v mnohém podobají metodám a výsledkům vědce, který dává myším do potravy velké dávky čisté a koncentrované přísady, aby předpověděl, co se může stát lidem, kteří to v malých dávkách konzumuji po dlouhou dobu. Zdá se, že téměř nevyhnutelným výsledkem je rakovina. Zrovna tak jako výsledkem extrapolace. Přísně extrapolační díla science fiction dospívají ve své většině tam, kam dospívá Římský klub: někam mezi postupný zánik lidské svobody a totální vyhynutí pozemského života.

Tím lze vysvětlit, proč množství lidi, kteří science fiction nečtou, o ní hovoří jako o „únikové", ale když se jich ptáte dále, připouštějí, že ji nečtou proto, že „je tak deprimující".

Читать дальше →