Žert

Начало книги

na kraj stolu a řekl: "Nula dva." Vytočil jsem si tedy nula dva a dověděl se, že doktor Kostka právě před několika vteřinami odešel a je na cestě k východu.

Sedl jsem si na lavičku poblíž brány, abych ho nemohl minout, okouněl jsem

po mužích, co tu bloumali v modrobíle pruhovaných nemocničních pláštích,

a pak jsem ho uviděl: šel zamyšleně, vysoký, hubený, sympaticky

nevzhledný, ano, byl to on. Vstal jsem z lavičky a šel jsem přímo proti němu

tak, jako bych do něho chtěl vrazit, pohlédl na mne dotčeně, ale vzápětí mne

poznal a rozpřáhl ruce. Zdálo se mi, že jeho překvapení je téměř šťastné a

bezprostřednost , s jakou mne vítal, mne potěšila.

Vysvětlil jsem mu, že jsem sem přijel před necelou hodinou kvůli nějaké

bezvýznamné záležitosti, která mne tu zdrží asi dva dny, a on ihned projevil

radostný údiv, že má první cesta vedla za ním. Bylo mi najednou

nepříjemné, že jsem za ním nepřišel nezištně , jen kvůli němu samotnému, a

Читать дальше →