Poslední poklona Sherlocka Holmese

Начало книги

Zjišťuji ve svých záznamech, že všechno začalo jistého pošmourného, větrného dne koncem března roku 1892. Při obědě dostal Holmes telegram a načrtl odpověď. Nic k tomu nepodotkl, ale zřejmě mu to nešlo z hlavy, protože po jídle zůstal zamyšleně stát před krbem, pokuřoval z dýmky a občas pohlédl na zprávu. Zničehonic se pak ke mně obrátil s šibalským zábleskem v očích.

„Vás přece musíme považovat za člověka s literárními sklony, Watsone,“ řekl. „Jakpak byste definoval slovo ‚groteskní‘?“

„Podivné – neobyčejné,“ navrhl jsem.

Zavrtěl nad mými synonymy hlavou.

„V tom výrazu je určitě ještě něco víc,“ řekl; „tkví v něm náznak čehosi tragického a hrůzyplného. Když si v duchu vyvoláte některá ta líčení, jimiž těžce zkoušíte trpělivost čtenářů, seznáte, že od groteskního je často pouze krůček k zločinu. Vzpomeňte si na tu příhodičku se spolkem ryšavců. Zpočátku se zdála výrazně groteskní a potom skončila v zoufalém pokusu o loupež. Anebo na onen velice groteskní případ s pěti pomerančovými jadérky, který přímo vyústil v plánovanou vraždu. Jak to slovo slyším, zbystřím pozornost.“

Читать дальше →