Poutník

Начало книги

S vděčností Toddovi Lockwoodovi, znamenitému malíři, jenž svými obrazy vypráví příběhy. Děkuji, že ses pokusil vidět Liriel stejně jako já, a za to, že jsi uspěl nad všechna očekávání. Už nikdy se nedokáži podívat na obálku Spletitých sítí, aniž by mě ta známá podoba na okamžik neohromila!

Děkuji Bobovi Salvatoremu, jehož velkorysá povaha a laskavá podpora zapříčinily, že výprava na území temných elfu byla o něco méně děsivá, než by za jiných okolností byla.

A konečně děkuji čtenářům, kteří mi v několika uplynulých letech psali a dožadovali se završení Lirielina příběhu.

Tento příběh věnuji památce své babičky Franceszky Cwitovzské, čtenářky snů, vypravěčky starých příběhů a spřízněné duši. V Rašemenu by byla jako doma. Dziękuję, babka.

Západní hranici údolí Imil strážily zbytky starodávného stromu. Mohutný kmen, zčernalý dávnými plameny, byl silný jako kouzelnická pevnost a bouřemi zkroucené větve, holé a špičaté jako kopí, jej obepínaly stejně odhodlaně, jako když se horský los parožím brání útoku vlků.

Читать дальше →