Stíny minulosti

Начало книги

Místo děje: Nádraží Paddington v Londýně.

Do odjezdu expresu Londýn-Paddington zbývaly pouhé minuty. Lokomotiva zlostně supěla a tonula v hustých chomáčcích mléčně bílého kouře, který se zvolna rozplýval a pomalu pronikal skleněnými tabulkami do budovy hlavního nádraží.

Cestující se tiskli k oknům vagónů a marně se snažili očima prohlédnout hustou clonu dýmu a ještě na chvíli zachytit tváře doprovázejících příbuzných a přátel. Pak postupně propadli běžnému zvyku lidí na cestách a začali si urovnávat zavazadla v síti nad sedadly a přitom navazovat hovory se sousedy v kupé. Vděčným tématem byla lezavá londýnská mlha.

Jen pasažér v pátém oddělení posledního vagónu, zamračený a ustaraný, asi třicetiletý muž nejevil zájem začít se bavit se sousedem. Byl to čahoun s dosti příjemným, podlouhlým obličejem, oblečený do hnědého, ke krku zapjatého pláště amerického střihu, se širokými šosy. Vyhlížel jako pravý Yankee. Alespoň tak ho odhadl jeho soused v kupé, bodrý, červenolící tlouštík. Brzo si samotářský cestující otevřel ošuntělou cestovní brašnu, kterou držel celou dobu na klíně a vylovil z ní ohmatané číslo Annalen der Physik z roku 1905. Otevřel časopis a začal pozorně číst. Tlouštík letmým pohledem přes rameno souseda přečetl název článku. Albert Einstein: O elektro-dynamice pohybujících se těles. Zklamaně zívl, neboť ho k smrti nudili lidé, kteří se vážně zabývali současnou módou ve vědě, podle něho zcela pošetilou, teorií relativity.

Читать дальше →