Na konci světa

Начало книги

Nad hladinou Něvy, zkrabatělou drobnými vlnkami, se hnal studený podzimní vítr. Ostrá jehla Petropavlovské pevnosti svítila v záři slunečného dne jako zlatý paprsek, který se vzpíná k blankytné výšině nebe. Pod ní vznosně klenul svá široká mohutná záda Palácový most. Vlny se vzdouvaly a třpytily a se šplícháním pravidelně narážely na světlé žulové schůdky nábřeží. Mladý námořník, který zde seděl na lavici, se podíval na hodinky, vyskočil a rychle se dal po nábřeží kolem Admirality. Její žluté zdi v průzračném podzimním vzduchu lehce nesly do výše věncoví bílých sloupů. Po lesknoucím se asfaltu měkce míjela auta a v jejich vyleštěných oknech a v různobarevném smaltu karoserií jiskřily mihotavé záblesky slunce. Mladý muž šel rychle po nábřeží, nevšímaje si svátečního ruchu kolem sebe. Kráčel lehce a jistě. Bylo mu horko a posunul svou námořnickou čapku do týlu. Tramvaje zvonily, plazíce se s mostu. Mladý námořník prošel parkem se stromy planoucími podzimní červení a na okamžik se zastavil před vchodem, kde obři z leštěné žuly podpírali masivní balkon nad vyklenutým svahem chodníku. Na dvou obrovitých žulových tělech byly ještě patrny zajizvené rány od německých bomb. Mladík vešel těžkými dveřmi, odložil černý plášť a spěchal k širokému schodišti z bílého mramoru, které se zvedalo z pološerého vestibulu k světlé sloupové chodbě, vroubené řadou mramorových soch. S radostným úsměvem mu šla naproti štíhlá dívka. Její pozorné, široce klenuté šedé oči ztmavěly a zteplaly. Námořník se podíval na dívku poněkud nejistě. Schovávala v chůzi do rozevřené kabelky lísteček od šatny — tedy se neopozdil. Mladík rázem nabyl jistoty a už bez rozpaků navrhl, aby začali s prohlídkou dole, v sálech se starožitnostmi.

Читать дальше →