Fantastika‘80

Начало книги

Šéf si nechal narůst vousy, a hned je mu o dvě stě let víc. Dohromady vypadá asi tak na šest set. Za chvíli se vykašleme na holení i my. Určitě to vůbec nezaregistruje…

Rozhodně nechci pomlouvat svého vlastního Šéfa — to by bylo namířeno i proti mně. jsme přece jedna posádka jednoho stroje. Ale brzy už to vážně nevydržím. Jak dlouho může člověk tajit, co si doopravdy myslí?

Ta naše stará rachotina už sotva drží pohromadě. Od začátku jsem měl ty nejhorší předtuchy. Ještě ke všemu smrdí. Tentokrát to teda pěkně přehnali. Kdo to jaktěživ viděl vozit s sebou zoologickou zahradu? A když už, tak ty potvory mohli poslat bez lidské posádky. Teď už nepomáhá ani speciální dezinfekce.

Smrad je smrad, ale když říkám, že tu něco smrdí, tak to znamená něco víc, než co se dá zachytit nosem… Jsem proti smíšeným posádkám. Mne se ovšem na názor nikdo neptal a člověk často radši drží hubu.

Ale ta Soustava! Soustava jako každá jiná — centrální hvězda a kolem ní šest nebo sedm studených planet. Je to náš objev. Všichni tvrdí, že to udělá senzaci. Možná že mají pravdu.

Читать дальше →