Rytirka Natal

Начало книги

Alexandr Buškov: Rytířka Natal.

Překlad: Vlado Ríša.

Obálka: Martin Zhouf.

Ikarie, Praha. 1995.

Cesta se chýlila ke konci. Natálie všechno spočítala úplně přesně — rychlost koní, délku denních pochodů, noclehy. Nepříliš velké, ale nezanedbatelné cestovní zkušenosti, se jí opět vyplatily. Svit Velikého Bre ještě oslepivě zářil vysoko nad horizontem a rudá, záhadná Luna zatím nevyplula nad Kraj Země, když se na obzoru objevily střechy věží Tomu pokryté taškami, a Pět Hvězd na hrotu chrámu zářilo čistým zlatem. Cesta plavně zahýbala vpravo a mizela ve vysokých, otevřených vratech, aby se v městě roztekla do desítek ulic, uliček a zmizela do slepých zákoutí, tak jako mizí voda v písku. Žlutá pole se táhla podél obou krajnic. Tom byl proslulý bohatými polnostmi a obchodem specializovaným na potraviny pro celou Šťastnou Impérii. Šest Rosinantových podkov mírumilovně tepalo zemi. Zdvihal se prach. Černý obr lehounce nesl svou jezdkyni. Kožená pochva meče okovaná stříbrem cinkala o třmeny. Svět byl jasný, čistý a svěží. Natálie, přes všechny nepříjemnosti cesty, najednou propadla opojné radosti. Neboť svět je takový jaký je a je mladá a krásná. Jsou tu rytířky a ona k nim po právu patří. Potřásla hlavou, aby se jí rozprostřely dlouhé vlasy po zádech. Škubla zlatým jezdcem zipu, který pokrývaly rubíny, a rozepnula si fialovou blůzu na prsou. Uličnicky hvízdla a pustila Rosinanta do cvalu. Vyšisovaně žlutí bratři Boj a Horn se zaradovali ze změny monotónního pochodu a se štěkotem se vrhli v jeho stopách. Lehce ho předehnali, vrátili se zpátky a lítali kolem. Vysoko vyskakovali a šikovně se vyhýbali kopytům. Rosinant je úkosem sledoval svýma fialovýma očima. Natálie se řítila po cestě, zlaté vlasy se vlnily ve větru, modrý plášť s jednorožcem vlál za zády, tváře jí hořely.

Читать дальше →