Průsmyk

Начало книги

V domě bylo vlhko, všelijaké mušky se míhaly kolem svítilny, která už dávno neměla svítit, matka ji zřejmě zapomněla zhasnout, venku navíc prší, je tam šero, skoro tma. Oleg se povaloval na palandě. V noci hlídal, byl unavený. Zaháněl šakaly, kteří dotírali až ke stodole, moc nescházelo a roztrhali ho. V těle mu seděla prázdnota a lhostejnost, třebaže od toho očekával spíš vzrušení nebo dokonce strach. Pravděpodobnost, jestli se vůbec vrátí, byla jedna ku jedné. Nebo snad to bylo čtyři k šesti? Nějaká zákonitost tu přece musela být, kdyby ji člověk aspoň znal, takhle si připadá nesmírně hloupě, jako když pořád vynalézá bicykl. Ostatně už tolikrát se chtěl Stařešiny zeptat, co je to bicykl. Je to paradoxní. Bicykl ještě nesestrojili, avšak Stařešina jim to neustále vyčítá, i když se nezamýšlí nad smyslem této věty.

V kuchyni zakašlala matka. Tak tedy přece jenom je doma. A Oleg si myslel, že šla na houby.

Читать дальше →