Shannarovo dědictví

Начало книги

Osamělý starý muž seděl ve stínu Dračích štítů a sledoval, jak přicházející soumrak zahání denní světlo na západ. Uprostřed léta byl den nezvykle chladný a noc slibovala opravdovou zimu. Protrhané mraky zakrývaly oblohu, vrhaly na zem své obrysy a pluly mezi nebem a hvězdami jako stvoření bez cíle. Prázdnotu, kterou tu po sobě zanechalo zapadající světlo, vystřídalo ticho, podobné hlasu, který čeká, až bude moci promluvit.

To ticho v sobě skrývá kouzlo, napadlo starého muže. Rozhořel se před ním ohýnek, přesně takový, jaký pro začátek potřeboval. Stejně tu teď pár hodin nebude. Ještě než se sehnul, aby přiložil větší polena, která hned olízly plameny, pohlédl do ohně s pocitem nejistého očekávání. Prohrábl oheň klackem a pak odstoupil, vytlačen žárem. Stál na dosah světla, mezi ohněm a rostoucí tmou, jako stvoření, které mohlo patřit oběma, nebo žádnému.

Po chvíli pohlédl do dálky a v jeho očích zajiskřilo. Vrcholky Dračích štítů se vzpínaly k obloze jako kosti, které už v sobě země nedokázala nést. Ticho doléhalo až k horám a bylo tajemné, jako vše halící mlha v mrazivém ránu, a skrylo v sobě sny dávných věků.

Читать дальше →