Skok do prázdna

Начало книги

Zander prudce odstrčil výkres, vstal od stolu a prošel se po pracovně. Vyndal z pouzdra housle a začal hrát. Dlouhé štíhlé prsty tančily lehce a vznosně po hmatníku. Ale melodie, kterou houslista ze svého nástroje vyluzoval, nebyla pranic veselá.

„Šéfa něco rozrušilo! — přemýšlel Winkler, naslouchaje improvizaci z vedlejšího pokoje. — Ó jé! Kolik hořkosti! Jak housle naříkají…“

Nářek vystřídalo rozhořčení, ostrý protest. Tóny neustále sílily, a najednou se přervaly v nerozhodném akordu.

„Zandera rozhodně potkalo něco neobvyklého!“ řekl si znovu Winkler kresle rýsovacím perem křivku.

Z pracovny se ozvaly Zanderovy rychlé kroky, tlumené kobercem.

„Winklere, pojďte sem!“

Když Winkler vstoupil, seděl už Zander za psacím stolem.

„Posaďte se.“

Winkler si sedl proti Zanderovi. Chvíli se dívali mlčky jeden na druhého, jako by se snažili vyčíst něco nového z tváře, kterou už dávno znali.

Na Zanderově levé tváři se rýsovala nepatrná jizva — stará stopa po studentském rapíru; tvář inženýra Zandera, umělce s velkýma zasněnýma očima, byla bledší než obvykle.

Читать дальше →