Člověk který našel svou tvář

Начало книги

Zasněžená pláň. Zmožení psi táhnou sáně. Vozka řídící spřežení se sotva drží na nohou. Na saních leží člověk, hlava mu klesla vyčerpáním. Vozka padá. Psi se zastavují a lehají si jako na povel do závějí.

Vedle zasněžené pláně rostou kaktusy. Po chodníku ve stínu zelených kaštanů jde malý mužíček, téměř trpaslík, v bezvadně ušitých letních flanelových šatech a širokém panamském klobouku. Jistě vidí drama na zasněžené pláni, ale míjí je zcela lhostejně.

Sněhy končí. Za nimi se rozkládá prázdné místo a dále písek, palmy, oasa. I zde se odehrává jakési drama. Kočovný beduín uháší krásnou, evropsky oblečenou dívku, přehazuje si ji přes sedlo a divoce pobízí svého klusáka. Dívka křičí, vztahuje ruce, zmítá se. Několik Evropanů přiskakuje ke koním a vydává se za uprchlíkem…

Malý mužíček přejíždí roztržitým pohledem oasu, beduína a honičku, ale jde dál, vymršťuje při chůzi komicky nohy.

Za pouští se tyčí přístaviště. Právě zde nakládají velký zámořský parník. Ze čtyř nízkých sklopených komínů se kouří. Houká siréna. Náhle vypukne na můstku rvačka. Chytili tam nějakého muže, ale on se vytrhává, padá…

Читать дальше →