Hlubina času

Начало книги

MOJE milovaná, moje opuštěná, moje ztracená, nechal jsem tě na konci světa, vrátil jsem se do města, do svého člověčího pokoje s důvěrně známým nábytkem, na který jsem často pokládal ruce, jež ho milovaly, s knihami, které mě živily, se starou postelí z třešňového dřeva, na které spalo moje dětství a na níž jsem dnes v noci marně hledal spánek. A tohle prostředí, které mě vidělo vyrůstat, dospívat, stávat se sebou samým, se mi dnes zdálo zvláštní a neskutečné. Svět, který nebyl tvým světem, byl najednou falešný a mé místo v něm nikdy neexistovalo.

Ale přesto je to moje země, poznal jsem ji…

Budu ji muset znovu nacházet, znovu se učit v ní dýchat, pracovat mezi lidmi. Dokážu to?

Přiletěl jsem včera večer australskou linkou. Na letišti Paříž-Sever na mě čekala smečka novinářů s kamerami, mikrofony a nespočetnými otázkami. Co jsem jim měl odpovědět?

Všichni tě znali, všichni tě na vlastní oči viděli na barevných obrazovkách, všechny zaujala neskutečná vzdálenost tvého pohledu, vzrušující tvar tvého obličeje a křivky tvého těla. I ti, kteří tě viděli jen jednou, na tebe nemohli zapomenout. Za záblesky jejich profesionální zvědavosti jsem cítil, jak jsou vskrytu dojatí, rozrušení, zranění… Ale možná to byla jen moje vlastní bolest, která se promítala do jejich tváří, má vlastní rána, která krvácela, když vyslovovali tvé jméno…

Читать дальше →